nauka_bohemia

Poznání

"Jsem člověk a mohu mít vše.... však Lásku, když nemám , Nic nejsem."

      Výraz "mít vše" pro mne znamená : pokud po něčem z celého srdce svého, z celé mysli své a ze všech svých sil toužím, toho také dosáhnu a to získám. Jsou-li má touha, víra a vůle sjednoceny, všechny Brány Světa se mi otevírají a Tajemství Života se odhalují...

       Člověkem hýbe jen to, po čem touží a co je jeho ideálem - vzorem. Nemoc, utrpení, bolest, negativní emoce, nepříjemné pocity... nás "probouzejí" a podněcují k odhalování působení principu příčina - účel - následek . Jdeme-li "do sebe", tedy hledáme-li pravdu (příčinu utrpení) ve svém nitru, pochopíme, jak se projevuje naše vrozená (přirozená) povaha a jak lze její vědomou kultivací měnit svůj životní "výukový program" - vlastní osud . Duchovní zákon - "co je uvnitř, je i vně", je dobrý rádce a průvodce na vlastní "nevyšlapané" cestě za poznáním.

       Nejsilnější (nejhlubší a nejvytrvalejší) touha uložená v srdci člověka (mnou poznaná) je touha dávat ze sebe to nejlepší, touha projevit se svobodně a spontánně celou svojí Bytostí...Být sám,sama sebou. Díky dialogu-komunikaci a sdílení s druhými lidmi nebo bytostmi, může tato lidská touha dojít naplnění.

       Lásku vnímám a prožívám jako duševní stav (osvobozující stav vědomí "jsem vše, ve všem a ve všech"), nikoli pouze jako vztahově podmíněný cit. Milující člověk jednající v tomto stavu vědomí, koná skutky milosrdenství zcela spontánně, bez potřeby dávat je na obdiv druhých (koná dobré a není si toho vědom).

       Pokud jsou všechny naše potřeby projevující se vnitřním neklidem - touhou uspokojeny, naplněny skutečným (vědomým) prožitkem, dosáhneme trvalého vnitřního klidu a pokoje. Hledáme-li upřímně a poctivě skutečnou Svobodu - nezávislost na pocitech, emocích a vjemech (náladách), naučíme se skrze naši mysl ovládat brány našeho vnímání, kterými vstupují "narušitelé" vnitřní rovnováhy do našeho vědomí. Kdo zvládne "zkoušku ohněm" a nepodlehne "pekelným sférám", získá zpět vnitřní Sebevládu - pozná sebe sama - svoji lidskou podstatu - jádro své Bytosti. Začne prožívat vnitřní stav "pokorného a tichého srdce" - tedy stav "velebného a naplňujícího ticha netvoření". V tomto stavu vědomí pak vnímá přímo (nezkresleně) svět ducha - svět skutečných příčin a následků tvořících naši Realitu . Pokud pochopíme Zákonitosti a Principy působící v tomto Světě a řídíme-li se jimi, můžeme se stát vědomými tvůrci a hybateli. Naše cítění, myšlení a jednání jsou pak v souladu - jednáme při plném Vědomí a nepodléháme manipulacím a sugescím (vůli) druhých nebo impulsům vlastní živočišnosti (pudovosti). A kdo má Odvahu vzdát se i svoji vlastní vůle (svévole) - tedy už na ničem nelpí, nic si nepřivlastňuje, toho nepřemůže ani Smrt. To nechť si ale ověří a zakusí každý sám. Člověk čistého Svědomí se nemá čeho bát .

      PS: ..a nedělejme si z utrpení a nouze ctnost. Tvrdé životní lekce mohou také znamenat, že jsme poněkud natvrdlí.

     Roman

zpět na menu